Ačkoliv domov považujeme za své bezpečné útočiště, mohou se do něj nastěhovat i nezvaní hosté. Běžně známe například šváby, myši či štěnice, problém však mohou působit také mravenci. Ti jsou u nás poměrně rozšíření, a existuje hned několik druhů, které přímo profitují z lidské činnosti a svá hnízda mají v lidských sídlech. Z nich nejznámější jsou samozřejmě „faraoni“, ale existují i mnozí další.
Samozřejmě, když uvidíme jednoho mravence, pak si nejspíše řekneme, že jsme ho přinesli odněkud z venku. A pokud tomu tak skutečně je, pak se nemusíme bát – jednoduše se jej zbavíme (to je i to nejlepší, co pro něj můžeme udělat, neboť bez své kolonie nepřežije), a máme po problému. Běžná dělnice navíc neklade vajíčka, takže nemusíme mít obavy, že si někde založila hnízdo.
Horší situace je, pokud máme někde v domě již královnu, a jedná se o jednu z prvních dělnic, která vyšla na průzkum. V takovém případě můžeme čekat, že jich brzy bude mnohem víc. A věřte, že jakmile dospějeme do tohoto stadia, hubení mravenců není nijak snadné. Důvodem je především jejich způsob života. Jistě, můžeme zabít jednoho individuálního mravence, avšak to nepomůže, neboť řada dělnic zůstává v hnízdě, a královna klade další a další vajíčka, kterými snadno tyto ztráty pokryje. Pastičky, které lákají mravence a pak je uvězní, tedy rozhodně nejsou řešením.
Abychom se jich skutečně zbavili, je často nutné použít pomalu působící jed, tvářící se jako potrava. Ten mravenci odnesou do svého hnízda, kde s ním nakrmí ostatní druhy, a s trochou štěstí i královnu. Je však nutné, aby působil tak pomalu, aby jej skutečně stihli roznést, přitom však, aby byl pro ně opravdu smrtelný. A to není nic snadného. Je tedy jasné, že takovýto jed nebude běžně dostupný.
Při mravenčí invazi je tedy zdaleka nejlepším řešením volat deratizátora. Ten má nejen potřebné vybavení, ale také dokáže lokalizovat hnízdo, což veškerou práci značně usnadní.
